Řekla bych, že je nejvyšší čas podělit se s Vámi o zážitky z mé nedávné cesty do Paříže. Ze starších příspěvků na blogu už můžete vědět, že šlo o třídenní víkendový výlet s mými rodiči a bráchou. V mnoha směrech to byl velmi poučný výlet a zároveň taková zkušební cesta před letní dvoutýdenní dovolenou - plánování, organizace, postarat se o rodiče (ujistit se, že se mi nikde neztratí; což se v Paříži málem stalo!) a hlavně se tak nějak naučit vydržet delší dobu s moji mamkou, aniž bychom si začaly lézt na nervy, což jak jsem zjistila, je téměř nemožné (kdyby si jenom pořád na něco nestěžovala!).
Každopádně, začněme hezky od začátku...
Všechno začalo v pátek 20. května, hodně brzy ráno. Z postele jsme se vyhrabali někdy před pátou, dali si rychlou snídani, ujistili se, že máme sbaleno vše potřebné, naskládali jsme se do auta a vyrazili směrem Praha, letiště. Když jsme tam dojeli, zaparkovali auto na předem rezervovaném místě a došli do odletové haly, už jsem byla celkem dost nervózní ze samotného letu, takže jsem se zvládla pohádat jak s mamkou, tak i s tátou. Díky bohu, že tou dobou už se k nám připojil brácha, měla jsem tedy u sebe někoho, kdo mě zvládl uklidnit.
Odbavili jsme se, zbavili jsme se kufru, prošli kontrolou a stále nám zbývaly téměř dvě hodiny času do našeho letu. Jelikož jsem začínala být hladová a věděla jsem, že do letadla prostě nemůžu jít s prázdným žaludkem, a můj táta už zoufale potřeboval kafe, zastavili jsme se v letištní kavárně na druhou snídani. Abych se náležitě připravila do Paříže, dala jsem si teplý croissant, mamka s tátou si oba dali kafe, a jak už to tak na letišti bývá, číšník nám automaticky nabídl panáka slivovice. A mamka prostě nemohla odmítnou. Hlavně po nedávných zprávách o zřícení letadla.
Když byla její sklenička prázdná, už se smála prakticky čemukoli. A myslím tím opravdu čemukoli! Už ji vůbec nic netrápilo, o nic se nestarala. A to v takovém rozsahu, že si málem nechala bundu v kavárně, když jsme ji opouštěli. A tak jsem si hned z kraje našeho výletu vyzkoušela, jak se musím o rodiče starat. Bundu jsem popadla a odevzdaně jsem zamířila za mamkou, která už si to bezstarostně štrádovala k naší odletové bráně. "Kde máš bundu?" zeptala jsem se jí, když jsem s ní srovnala krok. "Bundu? ... V kavárně... Jo, ty ji máš..." řekla, jako by se nic nedělo, vzala si ode mě svou bundu a šla dál. Jen jsem zakroutila hlavou a rozhodla se od ní nevzdaloval na víc jak pět kroků, dokud z ní ten alkohol nevyprchá.
"Řekněme si všichni společně: věříme našemu pilotovi," prohlásila jsem směrem k mamce, když jsme nastupovaly do letadla a naskytl se nám pohled do pilotní kabiny. Pilot vypadal důvěryhodně. Mamka dostala (poměrně nervózní) záchvat smíchu.
Paní přede mnou se smála taky a uklidnila mě větou: "Nic jiného nám nezbývá." Přešel mě úsměv.
Ve vzduchu jsme byli asi hodinu a půl. Díky bohu za vstávání před pátou hodinou - povedlo se mi většinu letu prospat.
V Paříží na letišti Charlese de Gaulla jsme přistávali někdy v půl jedenácté a ještě před tím, než přijel náš kufr, jsem si zašla do příletové haly koupit něco k pití. Prodavač mi (bez důvodu) věnoval tak obrovský úsměv, že jsem v tu chvíli nemohla být šťastnější. Hodně rychle jsem zapomněla na všechny ty hrozné věci, které se v Paříži celkem nedávno staly, a prostě jsem si užívala, že tam můžu být.
Z příletové haly jsme zamířili na příměstský vlak (označovaný RER). Nebylo nijak těžké ho najít, zastávka je hned na letišti (dokonce jsou tam dvě - tak velké je to letiště!), stačilo sledovat šipky na cedulích. Bez větších problémů jsme v automatu koupili lístky do centra (€10,00), a když jsme došli na stanici, vlak už tam na nás čekal.
Přibližně během půl hodinky jsme dojeli do centra, kde jsme na zastávce Chatelet přestoupili na metro (linka 1), které nás přes dvě zastávky dovezlo prakticky až k hotelu. Hotel Lion d'Or Louvre jsme si vybrali zejména díky jeho poloze v centru města, jen pár minut pěšky od muzea Louvre, a díky blízké zastávce metra se od něj velmi jednoduše dostanete po celém městě (metro je v Paříži prakticky na každém kroku; v každé stanici je také užitečná mapa a automaty, ve kterých si velmi jednoduše koupíte lístek; za sebe tedy mohu říct, že metro je rozhodně nejjednodušší způsob, jak se po Paříži přepravovat; a není nijak drahé). V hotelové recepci nám bylo řečeno, že náš pokoj bude připravený až tak za 20 minut. Nechali jsme si tam tedy kufr a vyrazili na chvíli do ulic. Bylo skvělé se poprvé procházet ulicemi Paříže bez toho, abychom se museli schovávat pod deštníkem (minule jsme tam totiž bezvadně promokli!). Jen několik kroků od hotelu jsme si v malém obchůdku koupili výborné obložené bagety a zamířili s nimi do Tuilerijských zahrad naproti Louveru, kde jsme si sedli na lavičku do stínu pod stromy a užívali si naše první minuty v Paříži.
Po tomto rychlém občerstvení jsme zamířili zpět do hotelu, abychom se ubytovali. Pokoj byl velký tak akorát, koupelna byla hodně pěkná, já osobně jsem nejvíce ocenila velké množství zrcadel. Na dvě noci hotel více než dostačující.
Po vybalení některých nezbytností z kufru a převlečení jsme opět rychle vyrazili na další objevování krás Paříže. A znovu jsme zamířili do Tuilerijských zahrad.
Chvíli jsme se v nich procházeli, ale pak přišla na program návštěva muzea Orsay - tedy jen pro mě a mamku. Tátu a bráchu umění nijak nelákalo. Brácha se tedy vydal za svým vlastním programem - pěší túra na Sacré-Coeur; a táta se usadil v nedaleké kavárně. A já a mamka jsme se nadšeně vydaly obdivovat impresionisty do muzea (pokud se tam taky chcete podívat při vaší návštěvě Paříže, nezapomeňte si to předem rezervovat - tady; vyhnete se čekání ve frontě).
Výstava impresionistů mě i mamku naprosto uchvátila! Navíc je z muzea nádherný výhled na Paříž a Sacré-Coeur. A já jsem si splnila velký sen - vidět obrazy Vincenta Van Gogha, což je bez debat můj oblíbený umělec.
Po návštěvě muzea jsme se opět shledali s tátou a zamířili jsme přes zahrady na zastávku metra Concorde, odkud jsme linkou 12 dojeli na stanici Abbesses, která se nachází pod Sacré-Coeur. A procházet se v ulicích kolem této dominanty města je opravdový zážitek!
Vstup do katedrály je zdarma, bylo tedy jasnou volbou jít se podívat dovnitř. Neměla jsem ani potřebu dělat nějaké fotky. Jen jsem si tam sedla a nasávala tu magickou atmosféru. Rozhodně nezapomenutelný zážitek!
Poté jsme se opět vydali do změti uliček. V malé cukrárně jsme si koupili výbornou zmrzlinu a procházeli jsme se po náměstíčku Place du Tertre, které se hemží umělci. Tady rozhodně nasajete pravou atmosféru Paříže.
A pak byl čas na nějaké to jídlo. Po chvilce hledání jsme se usadili u stolku přímo na ulici u jedné výborně vypadající restaurace. Servírka byla naprosto úžasná a přátelská! Zeptala se odkud jsme a pak nám pomohla vybrat něco dobrého k jídlu. Při objednávání se nás zeptala, jak se česky řekne thank you, a když jsme pak odcházeli ona i její kolega nám česky poděkovali. Což vždycky potěší!
Po jídle jsme se během několika minut dostali k Moulin Rouge, což jsem samozřejmě při plánování nemohla opomenout. A tak jsem si splnila svůj další sen. A nemohla jsem nemyslet na Ewana McGregora a Nicole Kidman ve stejnojmenném filmu.
V tuto chvíli už jsme byli díky brzkému vstávání, náročné cestě a docela velké nachozené vzdálenosti celkem znavení, rozhodli jsme se tedy den zakončit flákáním se v našem hotelovém pokoji, kde jsme také poměrně brzy usnuli.
Sobotní ráno sice nezačíná již tak brzy, ale jelikož máme celkem nabitý program, v sedm už jsme na nohou. Snídáme v hotelu a chvíli před devátou už vyrážíme do ulic. Slunce už je na obloze a slibuje krásný den, pařížské ulice vonní svěžestí začínajícího dne. Procházíme se ulicemi, s mamkou obdivujeme (v tuto dobu ještě zavřené) módní butiky a děláme si srandu z táty, jestli nám tu něco koupí. Procházíme Place Vendome a u Opery nastupujeme na metro (linka 8), abychom dojeli na stanici École Militaire, odkud během několika minut dojdeme k Eiffelovo věži.
Otvírá se se v půl desáté, ale už teď je tu poměrně slušná fronta. Návštěva Eiffelovky se dá také rezervovat online předem (tady), ale my jsme to trochu prošvihli a náš termín už byl plný, nezbývá nám tedy nic jiného, než si tu frontu vystát. Vstup se otevírá a k našemu překvapení fronta postupuje hodně rychle. Během půl hodinky už kupujeme lístky a během dalších pár minut už nastupujeme do výtahu do druhého poschodí. Nebudu zapírat, že pokud se chcete dostat až na úplný top (což my jsme chtěli), tak si musíte trochu připlatit. Ale do 26 let je tam slušná sleva a nemusíte ani ukazovat žádný průkaz (nám tedy věřili rovnou a to brácha vypadá o dost starší) a za ten zážitek to rozhodně stojí. Měli jsme nádherné počasí a výhled na celé město byl dech beroucí!
Po Eiffelovce míříme k Invalidovně, kde je pochován Napoleon Bonaparte. Cesta je krátká a v tak skvělém počasí se jde krásně.
Vstup do areálu je zdarma, u vchodu samozřejmě vojáci kontrolují batohy (na což už jsme poměrně zvyklí; je to prakticky u každého vstupu do větších památek; do muzeí a na Eiffelovce jsou dokonce bezpečnostní rámy jako na letišti). Pokud chcete do chrámu a muzea armády, musíte samozřejmě zaplatit vstup. Muzeum my vynecháváme, ale na Napoleona se podívat jdeme. Vstup není nikterak drahý a chrám je uvnitř opravdu nádherný, takže to za to stoprocentně stojí.
V tuto chvíli se od nás brácha opět odpojuje a já tak sama s rodiči zamířím směrem Lucemburských zahrad a Lucemburského paláce. Je to sice trochu dál, ale pařížské ulice jsou nádherné a já si cestu užívám. Ještě než dojdeme k našemu dalšímu cíli, zastavujeme se ve velmi příjemné restauraci na oběd. Dáváme si pizzu a brzy se zase vydáváme na cestu.
Lucemburské zahrady jsou plné "piknikujících" lidí a na malém jezírku plují modely lodiček. Počasí je vyloženě letní. Po návštěvě zahrad se zastavujeme v kavárně.
Pak míříme k Panthéonu, který je od zahrad co by kamenem dohodil. Platí se tam vstup, ale lidé do 26 let v rámci Evropské unie mají vstup zcela zdarma. Na chrámu jsou rozhodně nejzajímavější podzemní hrobky, ve kterých je pohřbena spousta známých lidí, od umělců až po vědce.
Od Panthéonu se vydáváme na metro, kterým jedeme k Place de la Bastille, kde se nalézá mimo jiné i budova nové Opery. My ale procházíme zahrady du Port de l'Arsenal, a obdivujeme doky plné malých lodí. Pak se podél Seiny vydáváme směrem k Louveru a našemu hotelu, kde po krátké pauze na pokoji vyrážíme na víno a koktejly do blízké kavárny. Ani nečekaný déšť už nám v tuto dobu nevadí.
V neděli už program tak nabitý nemáme, proto si trochu přispíme, a po snídani balíme kufr. Kolem deváté se odhlašujeme z hotelu a platíme náš pobyt. Dovolí nám nechat si tam kufr ještě na pár hodin, abychom se s ním nemuseli tahat, zatímco využijeme poslední hodiny před odpoledním letem k návštěvě muzea Louver. Táta a brácha se od nás opět oddělují, jelikož je muzeum neláká, aby se schovali před deštěm v nějaké kavárně na Champs-Élysées. Ani mě a mamce déšť nijak nevadí, jelikož se během několika minut schováváme v muzeu. Opět doporučuji rezervovat předem (tady), obzvláště tady jsou ty fronty hodně dlouhé. Rezervace je sice přesně na hodinu a i na samotných vstupenkách se píše, že vás dovnitř nepustí mimo půlhodinové časové rozmezí, na které si vstup rezervujete, my jsme ale rezervaci měly na desátou (tedy vstup mezi 10:00 a 10:30), ale dovnitř jsme se dostaly bez jakýchkoli problémů už chvíli před půl desátou. Nikdo čas na vstupenkách nekontroloval, což jsme hlavně kvůli dešti velmi ocenily. A už jsme s nadšením obdivovaly prostory muzea.
A pak už nezbývalo nic jiného než vyzvednout kufr v hotelu a zamířit na letiště, kde vše probíhalo prakticky úplně stejně jako v Čechách. Měli jsme sice obavu, zda najdeme náš odletový terminál, jelikož pařížské letiště je přeci jen o dost větší než to pražské, ale nebylo nijak těžké sledovat ukazatele na cedulích. Po odbavení jsme prošli kontrolou a už jsme mohli jen čekat na třetí hodinu a náš let domů. Ještě jsem stihla navštívit malý obchůdek, abych si z této cesty odvezla jako suvenýr přívěsek na klíče. Letěli jsme z českými aerolinkami, věděla jsem tedy, že má práce tady končí, protože i kdyby se vyskytl nějaký problém, moji rodiče už se zvládnou domluvit sami. Při letu byly i nějaké ty turbulence, ale já jsem si dala sluchátka do uší a snažila se na to nemyslet (což se mi kupodivu i docela dařilo).
Při cestě z Prahy do Plzně se mi podařilo napsat celou recenzi na poslední čtenou knížku (o čemž Vám řeknu zase někdy jindy), takže tento víkendový výlet považuji za velmi úspěšný.
Na závěr ještě pár užitečných informací:
Letenka z Prahy do Paříže (zpáteční) pro jednoho: 4.035,-
Hotel (2 noci, pro 4, se snídaní): cca 16.000,-
Vstup do muzea Louvre (rezervováno a placeno předem) pro jednoho: cca 400,-
Vstup do muzea Orsay (rezervováno a placeno předem) pro 2: cca 770,-
Informace o vstupech na Eiffelovu věž: tady
Informace o vstupech do Panthéonu: tady
Vstup do Sacré-Coeur: zdarma
Informace o městské dopravě a cenách: tady
Mapa s vyznačenými památkami a některými zastávkami metra: tady
Tak zase někdy, přátelé!
Lil'
xxx
Vstup do muzea Orsay (rezervováno a placeno předem) pro 2: cca 770,-
Informace o vstupech na Eiffelovu věž: tady
Informace o vstupech do Panthéonu: tady
Vstup do Sacré-Coeur: zdarma
Informace o městské dopravě a cenách: tady
Mapa s vyznačenými památkami a některými zastávkami metra: tady
Tak zase někdy, přátelé!
Lil'
xxx
Pin it for later:
Žádné komentáře :
Okomentovat